Milá Gizuško,
je neskutečné, jak ten čas hrozně letí. Ač nám to připadá jako by to bylo včera, dnes už jsou to dva roky, co ses rozhodla nás opustit. Díky Nadirovi je vzpomínání na tebe mnohem snazší. I když je to kluk a v něčem je jiný, společného toho máte víc: stejně pokládá hlavu na kuchyňskou linku, jako jsi to dělávala ty, když ses dožadovala pamlsku, lehá na stejná místa, na procházce prolézá úplně stejná křoviska, ačkoli by mohl jít po pěšině, úplně stejně neomylně na kilometry daleko slyší, že někdo otevřel ledničku, cítí, že si dal někdo nějakou dobrotu. k cestování má úplně stejný vztah jako ty… Má dokonce stejnou chorobu jako ty – Alzheimera: Chvíli po jídle nás obtěžuje s tím, že ještě neměl nic v tlamě a že by si něco dal…  

Asi Tě zajímá, jestli nás nezlobí a jestli nás hlídá.To víš, že zlobí, někdy neskutečně, ale tak, že my se na něho zlobit dlouho nedokážeme. Je to provokatér, hajzlík, ale tak milej, že kdykoli něco provede, je mu vzápětí odpuštěno. A sušenky, tedy větve, špalky a všechno, co uřežu a dám dolů k likvidaci žehem, on neomylně roztahá po celé zahradě. A hlídá nás svědomitě, nemusíš mít o nás starosti. Zrovna před několika dny nás hlídal před sousedovic návštěvou tak, že vylomil v plotě plaňku. A den nato jsem slyšel, jak dole na zahradě vytrvale štěká. „Aha, zase jsou tam prasata,“ řekl jsem si a přestal si toho všímat. Jenže Nadir štěkal a štěkal, což není normální, na prasata zpravidla štěká jen chvíli, pak si sedne a pozoruje je. Tak jsem holt zvednul svoje staré tlusté tělo a šel se podívat, co se dole děje: Na krbu byla vystrašená kočka, ocásek stažený mezi zadníma nohama, zatímco ji Nadir peskoval za to, že si dovolí chodit na návštěvu úplně nahá.

Takže o nás strach mít nemusíš a myslím, že ani o Nadira ne. Hlady netrpí a procházek má tolik, že by mu všichni chlupáči mohli závidět. Jen já mám s těmi procházkami občas potíže – ten náš slintavý trouba na procházce vždycky přiletí pro piškot, a vzhledem ke svojí výšce mě vždycky neomylně oslintá v rozkroku, takže to vypadá, jako že mám problémy s únikem moči.

Samozřejmě, že na to nejdůležitější, co tě zajímá, jsem nezapomněl: Obě Tvé dcery se mají báječně, jsou krásné a zejména Širinka má úžasné páníčky, takže dozajista nedostatkem procházek, žrádla a lásky netrpí.

Pro dnešek se s Tebou rozloučíme, ale neboj, myslet na Tebe nepřestaneme nikdy. Večer pak zapálíme svíčku, která tentokrát bude hořet nejen za Tebe, ale i za Tvoji sestru, která Ti teď v Bájné Anatolii dělá společnost a pomáhá Ti najít to nejlepší místo pro nás, až se za Tebou vydáme.

Opatruj se tam v dálavách, pusy na tvůj čumec Ti posílá celá Tvoje smečka.

Koncem ledna tohoto roku, přesně třiadvacátého, nám přišel dopis ze Slovenska. Snad nebude jeho odesílateli nemilé, když ho nyní bez jakýchkoli zásahů zveřejním:

Dobrý  deň pán Miroslav Rosendorf s rodinou,
chcel by som Vám napísať, že tak krásne popísanú stránku o psíkovi som asi ešte nečítal. Veľmi krásne popisujete Váš život s GIZEM.

Možno by Vás zaujímalo ako som sa dostal na Vašu stránku.

V roku 1998 môj brat našiel v našom okolí / Topoľčany / psíka – šteniatko. Doniesol ho k mojim rodičom  – /bývali na dedine /, pretože on býval v meste tak si ho nemohol zobrať ku sebe. Hneď bolo vidieť, že to bude veľký pes. Bola to fenka. Moji rodičia ale povedali že oni nechcú takého veľkého psa. My bývame hneď vedľa rodičov / už nežijú /. Pretože  mojim snom bolo mať veľkého psa, tak sme si ho privlastnili. Dali sme ho prezrieť veterinárovi, no nikto v tom čase nevedel povedať o akú rasu ide. Tak som začal hľadať na internete, či tam nájdem takéhoto psíka. Dlhšie som nenachádzal nič. Potom som zistil, že existuje Anatolský pastiersky pes, no nevedel som či je to on alebo nie, pretože takí psi u nás vôbec neboli. Potom som zistil, že prvý Anatolsky pastiersky pes bol dovezený do Čiech v roku 1998. No nešlo mi do hlavy ako by sa taký pes mohol nachádzať na Slovensku. Hovoril som si že či náhodou niekto neprevážal takého  psíka, zastavil sa pri ceste a či mu neušiel. Neviem doteraz. Veterinári ani nikto vtedy nedokázal odhadnúť o akého psíka ide. Posielam Vám fotky tohto psíka. Volali sme ju DEJNA – naša prvá láska, náš miláčik. Nedali sme ju pripustiť, lebo sme nevedeli aká je to rasa, nemali sme žiadne papiere. Len som podľa zistení odhadol, že by to mohol byť Anatólsky pastiersky pes Kangal. Aj keď sú tam nejaké odchýlky. Mali sme ho 12 rokov.

Potom sme dlho nemali psíka, ale sme si povedali, že ak raz budeme mať psíka tak len Anatolského pastierskeho psa – Kangala. V roku 2013 sme začali hľadať. Našli sme fenku , mala už 9 mesiacov. Boli sme ju pozrieť u Slovákov, ktorí žili v Maďarsku a hneď nám padla do oka, mala ako šteniatko zlomenú nožičku, no nevadilo nám to , v tom momente sme nerozmýšľali , že chceme psíka pre peniaze, ale chceme domáceho miláčika. Tak sme ho kúpili. Mali sme s ním viacero vyšetrení na tú nožičku lebo začala krívať /kulhat/, doktor rozhodol, že je treba vybrať platničku, ktorú mala v nožičke. Nechceli sme ju zaťažovať chovom, / pre tú nožičku / aj napriek tomu že som ju uchovnil. Volali sme ju ZARA. V preukaze o pôvode PP má napísané meno GUISEPPINA. Bola to sestra Vašej GIZEM. Píšem o nej v minulom čase, pretože dňa 22.1.2019, ako to Vy píšete sa vydala na cestu do Bájné Anatolie. Teda v máji 27.5.2019 by mala sedem rokov. Nazrel som do internetu a našiel som Vašu stránku o Vašej GIZEM, pozastavil som sa nad tým, že tak ako naša ZARKA tak aj Vaša GIZEM sa nedožili veľa rokov. Našej ZARKE zlyhali ladviny. Ak môžete, chcel by som vedieť prečo Vaša GIZEM tiež odišla do Bajnej Anatolie tak skoro.

Je to pre nás veľmi ťažké bol to náš miláčik ,naše kuriatko ako som ju niekedy volal, naša láska. Veľmi nám chýba. Všade ju vidím ani dobre nespím. Plakali sme celá rodina. Nevieme čo teraz, či si máme zaobstarať psíka hneď alebo neskôr. Ale ako Ste aj Vy písali, neviem či to vydržíme bez psíka. Samozrejme, že chceme zasa Anatolského pastierskeho psa – Kangala.. Tiež rozmýšľame, že by sme teraz mali kluka – psíka. Popozeám a uvidíme. Posielam  Vám fotky aj ZARKY.

Prajem Vám aj Vašim psíkom veľa zdravia , aby sa Vám darilo s chovom.

Na našich miláčikov nikdy nezabudneme !!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

S pozdravom Július s rodinou