Ťuk, ťuk, škráááááb – tak se dožaduje Gizem svého dveřníka. Když se ho dočká a dveře se otevřou, s prvním krokem přes práh, její huňka okamžitě letí nahoru. Páníčci nevědí proč, ale takhle to dělá čumina téměř pokaždé.

Nejinak je tomu i dnes: panička otevře, pejska vkročí do dveří, huňka letí nahoru a Gizeminy kroky míří do páníčkovy pracovny: „Hele, tu čurifindu si dosrkáš, až se vrátíme, teď se jde ven!“

„Když ji miluješ, není co řešit,“ říká si páníček, zvedá se a plní pravou pišbundí kapsu, přičemž nesmí opomenout nabídnout testovací vzorek. Když je schválený, vydává se naše dvojice na pravidelné ranní Samíkování.

„Hele, nech si ty důvěrnosti, už na ně nemám náladu,“ vysvětluje Gizem svému labradořímu kamarádovi.

„Říká ne, ale přitom myslí ano,“ honí se Samíkovi hlavou. „Jen si hraje na vychovanou dámu, to už známe…“ Stále a pořád dokola láká čuminu k milostným hrátkám, na něž však Gizem očividně nemá náladu. Obzvlášť dostává-li zrovna nějakou mňamku od některého z dvounožců a Samík ji obtěžuje, velmi důrazně mu vysvětluje, že skutečně z lásky nebude nic.

Jenomže vysvětlujte to malému zamilovanému trumberovi. Nedá si pokoj a nedá, po čumině loudí opětování citů, a to tak vehementně, že když už jsou u konce procházky, Gizem má Samíkových projevů vášně tak akorát dost: „Já tě varovala!“ Nakrabatí čumec, vycení na kamaráda dvě řady běloskvoucích domlouváků a vyjede po něm. Leč Samíkovi zahleděného do Gizemina úsměvu se hlavou honí text písničky Petra Nováka Hvězdičko blýskavá („…a ten úsměv dvouřadý jsem chtěl mít sám…“), nedbá varování a dál se dožaduje Gizeminy pozornosti.
„Chceš moji pozornost? Máš ji mít! Tady máš štípanou pusu!“ Čuminin pohár trpělivosti přetekl a ostře po zaláskovaném dotěrovi vystartovala.
„Auuuuuu! To bolí! Kousla jsi mě do tlamičky, až mi teče krev! To ti nedaruju, zrádkyně! Myslíš si, že když jsi větší, že si to nechám líbit? Ani náhodou!“ Labrador si nechce nechat nic líbit a kdo ví, jak by to dopadlo, kdyby páníčci okamžitě nezasáhli. Po chvíli se naštěstí oba psi zklidní a je vše v pohodě, jako by se nic nestalo.  Inu láska nehněvaná není milovaná…