„Hele, to si dopiješ potom,“ tahá Gizem páníčka ráno nemilosrdně z pracovny.
„A co kdybychom tentokrát procházku vynechali? Hlava třeští, z nosu teče…“
Ale kdepak, němá tvář nemá pro člověčí choroby pochopení. Sedí a hypnotizuje svého dvounohého pána a kamaráda úplně stejně, jako to dělává, když žebrá nějakou dvounožcovu laskominu: „Jen se mi podívej do očí a neuhýbej zrakem. Vidíš? Já jsem tvoje svědomí…“
Kdepak, tomuto pohledu se zkrátka odolat nedá. Když ji miluješ, není co řešit, a tak páník vstane i ze smrtelného lože, naplní kapsu pišbundy, „oblékne“ rozradostněnou čuminu a oba vyrážejí vstříc „Samíkům“.

A hele, tady jsou. Gizem stojí, ouška radostí připláclá a huňkou vrtící ze strany na stranu vítá svého kamaráda. Ten však namísto nevinných přátelských her hned myslí na ukojení svých chtíčů, což Gizem hned otráví. Ještě sice hárá, ale období, kdy byla povolná, už má za sebou. „Zařaď zpátečku!“ Čumina vycení na Samíka svůj dvouřadý úsměv a labradoří kámoš se raději stáhne. Přece jen má v živé paměti, jak ho za jeho dotěrnost potrestala. Oko se mu už naštěstí hojí a jak sám říká, má svoji kolosální kamarádku rád pořád, nějaký ten šrám na tom nedokáže nic změnit. „To víš, když ji miluješ, není co řešit,“ vysvětluje.

„Hele, máme tady dopis,“ říká po procházce páník a vyndává ze schránky psaní určené nejen dvounožcům, ale i Gizem.
„Dopis pro nás všechny? Japato? Od koho to asi je, čéče?“
„Od Širinky a jejích dvounohých přátel.“
„Tak honem, otevři to a čti, copak moje malinká prdelka asi dělá, jak se má a jestli má co do tlamičky…“

Milá maminko, babičko, teto Míšo a dědo.
Ráda bych vám popřála co nejpohodovější prožití svátků vánočních. Já je skvělé mít budu určitě, moc se na ně těším. Tolik jsem o nich slyšela vyprávět… Hlavně od Nelinky, mojí báječné dvounohé „ségry“. A řeknu vám, že se nezdá, ta holka taky umí být pořádné číslo a občas mě i z legrace pozlobí, ale já jí to ráda vždy odpustím. Znáte to: Když ji miluješ, není co řešit…
A teď už mi bere nedočkavě pero z tlapky panička, prý taky musí něco napsat, tak se prozatím s Vámi loučím, mějte se krásně a posílám všem milióny pusinek na tlamičky. Přikládám i fotečky, kde jsem s Nelinkou.

Ahoj lidi (a Gizem samozřejmě taky),
asi chcete vědět, jak se ta naše prdelka malinká má, že? Tak vězte, že ten drobeček už měří 74 cm a váží 43 kg – známka toho, že nestrádá a že můžeme očekávat, že doroste velikosti soba. 🙂
Nějak se nám s příchodem puberty rozdováděla: Už intenzivně hlídá a začala být i dominantnější ve vztahu k ostatním fenám. S nadšením buduje obří krátery a následně – celá od bahna – se neodbytně dožaduje vpuštění do domu. Oholila i několik stromů a překousala kompletně kabely od vozíku za auto. Ale my se nezlobíme, byli jsme na to připraveni a neřešíme to. Ona nám to vynahrazuje 100x víc. Inu, když ji miluješ, není co řešit…

Zdraví Vás
Böhmovic smečka

„Napsali to krásně, viď? Tak to jim budeme muset taky popřát krásné svátky. A nejenom jim, ale i všem, kteří s námi sledují naše příběhy. Tak tedy: Štastné a veselé Vánoce, ať je prožijete bez stresu, bez kůstek uvízlých v hrdle a hlavně ať máte kolem sebe ty, kvůli nimž není co řešit…“