„Co tady chceš? Vždyť jsi právě obědvala!“ zlobí se naoko páník na Gizem, která nejprve vsedě, poté vleže okupuje prostor u jídelního stolu, u něhož si dvounožci právě dávají polední jídlo. „Jsi hrozná. Takovej hroznýš. Hroznýš anatolský.“
„Opravdu jsem už měla oběd? Nevymýšlíš si? Hele, tak to já budu mít asi toho Němce, páč si to vůbec nepamatuju,“ opáčí čumina a dál na dvounožce hází prosebné pohledy. „Tak schválně, kdo z vás bude král?“ Králem podle Gizem samozřejmě není ten, kdo vše sní jako první, nýbrž ten, kdo nejdřív odevzdá na talíři zbytky v množství pokud možno větším než malém.
Co se stolování týče, má čumina vybrané chování – ne jako „ségra“, která jakmile dojí, odbíhá. Gizem ví, co se sluší, a tak u stolu zůstavá, dokud všichni nedojedí. „Kdo rychle žere, dvakrát žere,“ praví anatolské přísloví, a tak jakmile se jí před čumákem objeví talíř, okamžitě se na něj vrhá.
„Aby ses neudávila, jak to do sebe hrneš.“
„Co sežereš, to ti nikdo nesebere, praví staré anatolské moudro,“ odvětí anatolskými pravdami přemoudřelá psina a vrhá se na další kus nádobí. Když jsou všechny talíře předmyty, olízne se: „A co dezertík, nebude?“
„Jedeš, bestie!?!“
„Nebuď na mě jak na cizího, panáčku. Nějaký zákuseček by se hodil, když dneska máme ten den…“
Páník jukne do kalendáře a plácne se do čela: „Jsem já to ale mamlas!“ Dočista zapomněl na výjimečnost dnešního dne. „Pane jo…“
„Zadrž!“ vyhrkne Gizem na páníka, kterému přes rameno kouká na monitor. Přece všechno hned nevyzradíš! Kdo si chce tohle povídání přečíst do konce, může mi napsat a objednat si knížku.“
„A ty myslíš, že bych neměl našemu věrnýmu čtenářstvu naservírovat ani tu povídku?“
„Myslíš tu o tom starém pánovi? Tak to ať tě ani nenapadne. To je v knížce jako bonus, stejně jako byla pohádka v knížce první.“

A tak páník namísto pokračování dnešního příběhu píše čtenářům, že druhý (a na 99,9 % poslední) díl knihy Život s Gizem je těsně před dokončením, a kdo si ho bude chtít za opět nekřesťanské peníze (i když tentokrát o 200,- Kč levněji, protože se podařilo zajistit levnější tisk) objednat, může tak učinit do konce září na Gizemině mailové adrese gizemin@email.cz.
Pokračování knihy je ovlivněno zejména odchodem obou štěněnek z domu a je v podstatě takovou kronikou, ale snad se i v knize Život s Gizem jde dál (cca 260 stran, z toho zhruba 2/3 fotek, křídový papír, formát stejný jako u knihy první, tedy 21×21 cm)najde něco, co by mohlo zajímat či pobavit i nezúčastněné osoby.

P.S. Pro případné zájemce bude možnost nechat dotisknout první díl.