Tak dnes naposledy: Naposledy naplnit kapsy pišbundy, obléknout čuminu, která nedočkavě stepuje před pracovnou a tahá páníčka od nedopité kávy, naposledy vyrazit na ranní procházku, kde ty dvě čtyřnohé obludy zhltají piškotů až hanba.
Odpoledne pak naposledy vyrazit se „Samíky“ na Čepec, z něhož se pak naposledy vrátí kvečeru domů řádně unaveni – dvounožce kromě túry v hlubokém sněhu unaví i obsahy jejich placatých, kovových společnic…
O půlnoci pak naposledy čumina, vydrážděná neskutečným hlukem, pochytá všechny ty světlice a petardy, aby pak k ránu usnula uspokojena vědomím, že svoji smečku ochránila.
Dnes naposledy píše Gizemin páník tyto řádky a přeje všem, kteří sledovali celý Gizemin na události tak bohatý rok, aby měli v novém roce především hodně štěstí (je-li štěstí, pak je i vše ostatní), stejně jako jejich nejbližší, a je jedno, zda jde o dvou, čtyř či vícenožce.
Dnes naposledy se objevuje příspěvek na „Giziwebu“ v roce 2014, další se (snad) objeví až v roce příštím. Mějte se všichni krásně, děkujeme Vám za pozornost.

Sotva Gizemin páník dopsal tyto řádky, chopil se hrabla a jal se likvidovat bohatou bílou nadílku, čehož okamžitě zneužila Gizem, proklouzla do jeho pracovny a honem, než se dvounožec vrátí, začala mokrými tlapami se zbytky sněhu bušit do klábosnice:

Moje mylí holčyčki Adélko a Šyrynko a vlastně ahoj y všychňy čtyřnozý kamaráďy. Chcy vám fšem popřát ať máte v dalšým roce plno žrádla a procházek a vlýdního zacházeňý a těm z vás kdo se vižýváte v mazleňý tak y nějakou tu drbárňyčku a pusynkováňý.
Loučý se s vámy f tomhle roce vaše Gyzem a modlý se abi vám ještě někdi mohla napsat protože se právje vracý páňýček a víras v jeho tvářy něvjesťý ňyc dobrího…