„Auvejs, co to děláš?!? Vždyť tě chci ochránit,“ hází Gizem vyčítavým pohledem po páníčkovi, který ji vytahal za srst, až vyjekla.

Nutno podotknout, že tomu z páníčkovy strany předcházelo důrazné varování: Gizem při ranní procházce zblejskla v dáli Samíky, ovšem v doprovodu Odettky s paničkou. Jak se s páníčkem k oné čtveřici blížili, byla čumina víc a víc ve střehu, až si ji páníček vzal na vodítko – „známe své Pappenheimské,“ pomyslel si páníček. A měl pravdu. Jakmile byla Odettka na dosah, chtěla po ní čumina vystartovat, a to pěkně zostra. „Fuj, nesmíš!“ Ale kdepak, ústní domluva nebyla nic platná (bodejť by byla, když hlava Odettčiny paničky vězí v kapuci), a tak muselo přijít důraznější vyčinění. Když panička zjistí, co je příčinou Gizeminy mrzuté nálady, letí kapuce dolů a čumina se po chvíli zklidňuje…

Ranní procházku pak završí pořádnou snídaní a jde se na chvíli věnovat svým dcerunkám, bojí se, aby na ni nenaběhla sociálka. Neví, že k obavám nemá nejmenší důvod: holčičkám se daří výtečně, dnes, dvanáctý den života, přibraly obě shodně 250 gramů, váží teď 2,55 a 2,7 kilogramu.

Obě už začínají víc a víc ukazovat očka a páníček je dokonce svědkem toho, kterak Nejstarší dokonce udělá, postavena na všech čtyřech, naprosto regulérní krůček…

Gizem má pravděpodobně pocit, že v ohrádce začíná být málo místa (zlí jazykové by namítli, že ohrádka je pro štěňátka, nikoli pro Godzilky) a smířena s tím, že víc potomků než dva zkrátka nemá,  bere Bohouše do zubů a vynáší ho ven…