Tak mě tady máte! To jste se báli, že se mi něco stalo, když jste před měsícem marně čekali na pravidelnej raport, že jo? A máte pravdu, stalo. Něco tak strašnýho, že bych to fakt nepřál nikomu z vás. Představte si, že jsem přišel o střechu nad hlavou. No fakt, neke! Představte si, že ten mů fotr dal pryč můj domeček! Nevěříte, že je takový podlosti schopnej? Tak tomu věřte. A kdyby ho alespoň prodal a za ty milióny mi nakoupil krávu, abych měl čím utišit žal, ale to on ne, on ten můj domek normálně daroval. Teď chodím kolem prázdnýho kotce a kdybych chtěl hlavu v boudě složit, nemůžu!

A sakra! Při psaní těchhle řádků jsem si nevšiml, že mi čučí přes rameno. Jak já to schytal! Že prej jsem hajzlík, že prej do boudy v životě nevlezla ani Gizem, ani já a že si prej teď hraju na chudáka. Ale uznejte, co nebylo, může bejt. Tedy mohlo bejt, teď už nemůže bejt nikdy.

A co je ještě smutnější, je to, že mi už nikdy nebude moct hodit míček anděl na kolečkách, kterýho  odnesly křídla lítací někam na hezčí místo a kde teď míček hází Gizem a ostatním dalším kamarádům.

A to je asi tak pro dnešek všechno. Lezou mi sem opeřený vetřelci a já musím bejt pořád ve střehu a hlídat a hlídat…
Chtěl jsem vám napsat, že snad za měsíc zase tady, ale fotřík na mě huláká, ať nic neslibuju, že prej za měsíc se o pár dnů zpozdím, ale proč, to z něho ne a ne dostat. Tak uvidíme. Do tý doby se mějte fajn.