Tak by mě zajímalo, kterej trouba přišel s tím, že my, psi, vidíme jen černobíle. Jestli ten vědátor, kterej přišel s tímhle nesmyslem, neposuzoval zrovna nějakýho nemocnýho jedince, páč já docela určitě barvy vnímám a teď na podzim mě to kolikrát donutí sednout si z tý barevný nádhery na zadek, když obhlížím to svoje hrabství.

Proč hrabství? No, říká to moje panička, páč občas si trošku zahrabu a je to pak na mejch tlapách docela vidět.

Jo – a představte si, že jsme s fotříkem vykonali záslužnej čin: Byli jsme na procházce, já se loudal za fotříkem, páč už jsme se blížili k domovu, a to já se vždycky začnu loudat. Tedy ne že bych se jindy neloudal, ale když mám jít už domů, loudám se ještě víc. No a jak se tak loudám, vidím, jak se fotřík baví s nějakou zmatenou paní. To, že je zmatená, jsem usoudil z toho, že měla hůlky, ale lyže zapomněla doma. Ptala se páníčka na cestu.
„Když se s ní baví fotřík, musím přispěchat, abych se začlenil do debaty,“ pomyslel jsem si a k těm dvěma jsem popoběhnul.

„Přivolejte si toho psa, přivolejte si toho psa,“ vyděšeně zvolala paní s vytřeštěnýma očima. „Já se psů strašně bojím.“
„Nebojte, on vám neublíží,“ fotřík na to, a aby paní uklidnil, chytil mě za obojek.
„Víte, jak moc se psů bojím, tak musím říct, že ten váš je krásnej,“ reaguje paní, čímž samozřejmě zabrnká na dvě mužský ješitný dušičky.
„Víte co, trochu ten váš strach otupíme,“ pokračuje taťka a vyndavá z kapsy piškot. „Dejte mu ho. Uvidíte, jak si ho jemně vezme.“
„To nedám!“
„Nebojte, podívejte, jak je hodnej. Ten vás maximálně poslintá. Nebojte, zkuste to.“
Paní si tedy nedůvěřivě bere piškot do ruky a v prstech mi ho podává. Ani jsem ji neposlintal – tak vzornej jsem byl.
„A teď si ho klidně pohlaďte, nebojte.“
Paní váhá, až se nakonec její ruka velmi opatrně dotkne mojí lebky, což jí na tváři vykouzlí vítězoslavný úsměv.
„Tak tohle mi nikdo z mých přátel a známých neuvěří! Já a pes. A navíc takovej!“
Fotřík se zamyslí: „Tak víte co, půjčte mi mobil, já vás vyfotím.“
Já tedy ještě (samozřejmě za další piškot) zapózoval, paní mě hladila a páník jí nasekal do mobilu plno fotek.

Tak to pro dnešek stačí a za měsíc snad zase na počtenou.