Včera večer, než se odebraly do hajan, opět čekala princezničky manikúra – nejen proto, aby drápky nedrásaly mámino břicho, ale především proto, že se chtějí líbit, naběhly si samy velmi ochotně (tedy skoro velmi ochotně – zkrátky byly jedna po druhé odchyceny) na pilníček…

Nejmladší si to příkoří, jež na ní bylo spácháno, kompenzovala na hračce. Zkrátka a dobře si na uzlu na hraní, který mají se ségrou v ohrádce, zchladila žáhu. To ji (a její dvojče taky) unavilo natolik, že padla a neprobudila se až do ranního kuropění – tedy pěje-li kur o půl páté. V tu dobu totiž hladoví vřešťani otevřeli očka a bohužel pro páníčky nejen očka, ale i tlamičky, kterými se velmi hlasitě dožadovali ranního přídělu mléka. S jejich matkou to však ani nehnulo, jen si tak ležela a teprve až když přišel páníček, zvedla se a šla do ohrádky: „No jo, dyk jdu…“

Dopoledne pak trávily štěněnky venku, hodování v přírodě se jim zalíbilo – na vzduchu je prý chuť k jídlu větší. Dokonce máma musela dohlížet, aby se nepřecpávaly, ale napít jim pak bez nějakých protestů dala.

Odpoledne pak trávily všechny pejsky učením. „Přece je nevyšlu do světa kulturně nevzdělané,“ řekla si Gizem a oběma ratolestem přiblížila pár básnických děl. Její snaha nevyšla nazmar, děvčata si večer před spaním recitovala klasiky, např. Nejmladší se zalíbily verše J. V. Sládka: „Znám křišťálovou studánku…“  (viz. video).