O tom, že je podzim, podává svědectví pouze pohled do kalendáře – slunce ještě stále žhne a dvounožci mají žízeň jako trám, a tak odpoledne „oblékají“ Gizem  a vydávají se na „dlouhou motivační“.

U Habrovického rybníka je čeká pravidelná občerstvovací zastávka. Čumina si to namíří k vodě, ale ouha – vodní hladina poklesla tak, že ze břehu se psina nenapije. Když zkouší sejít po svažitém betonu blíž k hladině, nejde to, beton je pokrytý vodní řasou a kluzký (se zdejším kluzkým betonem měl už jednou páníček tu čest blíže se seznámit: http://kangal-gizem.cz/vsechno-nej/ ). Pejska chodí bezradně kolem, neví, jak na žízeň vyzrát. Ale páník ví. Přece nenechá milovanou bytost žíznit! Pokleká, nabírá vodu do dlaní a každé nové nabrání vody využívá čumina k tomu, že mu řádně poslintá záda.

Když je konečně žízeň uhašena, ještě než se páník zvedne, Gizem mu tlapou ťápne na záda.
„To je krása,“ ucvrnkává si dvounožec do gatí. „Viděla jsi to?,“ ptá se paničky, která souhlasně přikyvuje. „Jako by mi děkovala.“
„Ale prd, neděkovala, jen jsem chtěla, abys do toho rybníka zase žuchnul, aby byla bžunda,“ chechtá se pod vousy psina a smečka nabírá směr motivační zastávka, tedy habrovická hospůdka…