„Ten páníček je ale lajdák,“ pomyslela si ráno Gizem. „Tak tuhle meruňku jsem v zimě musela zastřihnout a je to tu zase! Vůbec se o zahradu nestará, všechno nechává na mých slabých bedrech. Jsem já to ale chuděra,“ postěžovala si v duchu a dala se do práce: tuhle přištípnout, támhle načechrat, onde přistříhnout…

„A hele, Míša je tu. Koukám, že máš pěkný triko. Máš vybranej vkus, čéče. Ale s tou fasádou bys měla něco udělat. Naštěstí tady máš mě – tady to načechrám, támhle přištípnu… No počkej, ségra, ještě není hotovo, kam zdrháš?!?“