„Co se to děje? Honem dolů! Čumino, že ty jsi zalehla některé mimćo?“ Úzkostné kvičení a pištění vyhání o půl páté ráno páníčky z postelí, celí vyděšení, div že se úprkem ze schodů nepřerazí, letí za ukrutným štěněcím vřískotem.

Pohled do ohrádky je však uklidňuje a zděšení je to tam: to jenom slečně Nejstarší se nelíbilo, že se motá v kruhu a ne a ne najít teploučko mámina bříška. Lidská ruka ji tedy uchopí a přemístí, což ji během chvíle uklidňuje a pak se zpod máminých „křídel“ ozývá už jenom štěněcí žvatlání a remcání, jak krutý to mají obě princezny osud – kdo má tu mlékárnu nahánět, obzvlášť, když nevidí?

Slečinky jsou o další den starší, větší a silnější: ve třech dnech života váží Nejstarší 940 gramů, Nejmladší pak gramů 1100.