„To byl ale dneska povedenej den,“ říká si Gizem a příjemně unavená s nasyceným bříškem, v tlapách fotky všech svých dcer, spokojeně usíná…

Nacpala se pěkně, jen co je pravda, přitom ráno se, jak to někdy mívá, k žrádlu neměla. „Zase je nežerná a škrundátovní,“ konstatovala panička poté, co čumina vyhnala pětici vetřelců a pak se pustila do spásání trávy, přičemž to v ní řádně škrundalo.

Ale i když je nežerná a škrundátovní, bez ranního venčení se rozhodně neobejde, a tak tahá páníčka ven na pravidelné ranní setkání s kamarády. „Všechno nejlepší,“ vybafl Samík na čuminu a zcela zaskočené pejsce vlepil hubana. „To ti přece musím vrátit,“ Gizem na to a zrzavý kamarád dostal pusu jen to mlasklo.

„Půjdeme na dlouhou motivační?“ ptá se odpoledne panička svého druha.
„Motivační? Jsem pro, jedno motivační bych do sebe hodil, mám žízeň.“
A tak trojice vyráží na procházku. Ovšem žízeň nemá jen páníček, ale taky psina, která se žene k okraji Habrovického rybníka, aby mu trochu snížila hladinu. Jenomže u břehu na vodě plavou kousky klacíků a dalších nečistot. „Počkej, já ti to rozhrnu,“ říká páník a už se hrne poskytnout milované bytosti patřičný servis. Stoupne na šikmý, řasou porostlý betonový povrch – a cák! Odmala byl varován, že se ocitne na šikmé ploše, a už je to tady! Jenomže šikmá plocha je navíc kluzká a dvounožec teď děkuje nebesům, že do rybníka nesjel úplně celý a provádí revizi napáchaných škod. Mobil naštěstí přežil, zato ze sandálů na obou nohách visí odtržené pásky a pozadí mu zdobí ohromný mokrý zelený flek.

„Takhle asi do hospůdky nemůžu,“ vyhodnotí situaci, a tak zmáčen a roztrhán, spíše než hrdého pána impozantní feny připomíná tragikomickou postavu vojáka vracejícího se z bitvy, se otáčí a za doprovodu dvounohé ošetřovatelky a věrné pejsky míří k domovu.

„Koupil jsi něco?“ ptá se pak doma panička.

„No jasně, že koupil, přece nezapomenu, kdy má miláček narozeniny, nejsem blbej,“ odpoví dotčeně páník, přičemž marně loví v paměti, kdy asi tak bude mít narozeniny panička…

„Ale to jsi asi trošku přepískl,“ vybaluje panička „kousek“ hovězích žeber.
„No jo, trošku možná,“ přiznává páník, ale vzápětí se brání: „Přece víš, že maso je pro mě španělská vesnice…“
„Nic se neděje. Dáme jí teď půlku a zbytek nakrájíme na menší kousky.“ A jak panička řekne, tak udělá a z více než dvoukilogramového fláku masa s kostmi odděluje nejprve polovinu coby narozeninovou mňamku. A jde se ven na pažit gratulovat.

„Ty hele, jakýpak štráchy, já si na to nepotrpím! Nakulte tu voňavou dobrůtku a jděte si po svých,“ myslí si Gizem a je celá nedočkavá, až se bude moci pomazlit s kravičkou.
Ale kdepak, slavnostního ceremoniálu ušetřena není. „Milá Gizuško, my ti přejeme k tvým třetím narozeninám všechno nejlepší, hodně zdraví a…“ Panička nestačí dopovědět, protože čumina už na ty kecy není zvědavá a jakmile jí panička předá flákotu, popadne ji a začínají požerové orgie.

Nasycena pak jde ještě chvíli válet sudy, potom však už znavena odpadne a když se jen povaluje, dostává ještě přáníčka od Adélky a od Širinky, které jí poslaly své nejčerstvější fotky.