„Ťuk, ťuk,“ ozývá se ťukání na dveře. Páníček se zvedá, jde pustit Gizem domů. Otevře jí dveře, čumina však před nimi zůstane stát, uličnicky vrtí huňkou, přičemž „zahlíží“. Je to jasné, bude „vlčeníčko“, tedy výzva k zubatým hrátkám.

Často si takhle pro páníčka dojde: „Pojď ven, hele, pojď ven!“ Vytáhne si páníčka ze dveří a zpravidla pak skočí po něčem, co je nejblíž po tlamě – tu vezme na páníčka klacek, tu oblíbenou hračku, někdy zase kobereček, který jí slouží ke všemu jinému než k původnímu účelu, tedy k vystlání boudy, v níž za celých zhruba 15,5 měsíce pobyla všehovšudy celkem maximálně 5 minut, a to jen proto, že si tam zalezla její dvounohá „ségra“…