„Ahoj, Samíku, ráda tě zase vidím.“
„Ahoj, kdepak ses toulala, pséče, že tě nebylo vidět?“
„Ále, normálka, znáš to: porod a tak…“
„Neke! Fakt? Kluci? Holky? Tak honem, ven s tím, nenech se prosit!“
„Dvě holčičky. No, vlastně pořádný ženský.“
„Ani jeden kluk? Tak to nejsem strejda, ale dvojnásobná teta? Ale co, alespoň něco…“
„Hele, až budeme mít někdy pár hodin času, vysvětlím ti to, trdlíku, říká Gizem a ve spěchu se loučí, pospíchá domů za miminy.

Páníček ji vytáhnul na procházku, aby měla trošku pohybu. Gizem je nyní hodně „startovací“, a to jak na přidrzlé feny, tak i na podezřelá individua (ale toho pána o holích nesežrala, páníček ji držel pevně, byl na to připraven). V hlavě čumina teď nic jiného než potomstvo nemá – už v půli cesty si chtěla procházku zkrátit, bylo poznat, že cestu domů by našla sama zcela neomylně.

Prckům se daří skvěle, Gizemina domácí strava jim evidentně prospívá: první den přibrali 80 a 85 gramů (z 640 na 720 a ze 780 na 865), dnes, druhý den, dalších 90 a 135 gramů. Váží tedy 810 a 1000 gramů a mohou o sobě prohlašovat, že jsou vážené slečny…