„Vyživovací povinnosti jsem si splnila,“ říká ráno Gizem páníčkovi usrkávajícímu horkou kávu a demonstrativně do něho žďuchá čumákem. „Tak vyskoč, jde se, lenochu,“ nenechává ho jeho lahodný mok dopít a sotva ho vytáhne z pracovny, letí do kuchyně, co kdyby náhodou páníček zapomněl…

„No jo, neboj, napovídat mi nemusíš, vím, co je mojí povinností,“ utrousí dvounožec, otevírá sáček s piškoty a za Gizemina dozoru plní pravou kapsu piškoťasů, potom obléká čuminu a oba vyrážejí vstříc „Samíkům“.

Po návratu z procházky jsou už obě chlupaté ratolesti vzhůru, řádně sebou melou a zdá se, jako by sestřičky jedna o druhé začínaly vědět – kočkují se (tedy mohou-li se vůbec štěňata kočkovat), chvílemi to vypadá, že se mezi nimi co nevidět strhne bitka. Než však dojde k nejhoršímů, oba prcci padají vysíleni únavou a spokojeně usínají.

A pravidelné hlášení: Nejstarší váží 3,25 kg, Nejmladší o dvě stě gramů víc, tedy 3,45 kg.