„Kohopak jsi to odložil? Ukaž…,“ pomyslela si Gizem, vrhla se po vyřazených volebních lístcích a začala je jeden po druhém probírat.

„A hele, komunisti. Pročpak jsi je odložil? Pokud vím, pejsci se za nich měli dobře. Neměli zakázáno štěkat co si myslí, mohli volně cestovat… Nebyli (až na výjimky) nuceni dřít v pracovních táborech, nebyli komunisty vyvražďováni… Navíc ta představa, že všechno patří všem…,“ zasnila se.

„To bych si mohla odskočit tuhle na statek, dát si jednu krávu, támhle pro ovečku… Joooooo, to by se mi líbilo,“ mudrovala.

„No ale co bych si dala, až bych všechny ovce a krávy v okolí sežrala? A co kdyby mi na cizí dobytek chodili i jiní psi? A co kdyby se našel opovážlivec, který – zatímco bych byla hodovat na kravce – by mi sežral mňamku od páníčka? Tak to ne! To se mi už nelíbí! Vás tedy ne,“ dodala a jala se lístky cupovat.

„Vy půjdete, vy taky, Zemanovci, to je stejná svoloč, stejně jako socani, modrý pták půjde taky, ten je sice pořádně tučnej, jak se nažral, ale sám se žrát nedá. Tomio, ty si můžeš s Babišem podat ruce… A co se hovězího týče, mám ho k smrti ráda, ale sorry Bobo, půjdeš taky,“ filozofovala a prováděla selektivní skartaci…