„Měli bychom už konečně taky zahájit topnou sezónu,“ domlouvá se Gizemin páník s Velkým Samem, přestože teploty více než zimní období připomínají jaro.
Velkej Sam je samozřejmě pro každou lumpárnu, a tak na Boží hod vánoční vyráží dvanáctinohá skupina na ranní procházku vyzbrojena tentokrát nejen dobrůtkami pro chlupáče, ale taky malými radiátory naplněnými životadárnou tekutinou, po jejímž požití se dějou zázraky: neproniknutelná mlha rázem mizí a šedivá obloha mění se v zářivou modř, kterou ovšem ti, kteří si nedají loka, nemohou postřehnout.

„Jé, hele, moje vánoční přání, se mi splnilo,“ jásá Samík. „Dostal jsem pořádný jezírko,“ a hurá do vody habrovického rybníka.
„Ty jsi ale vážně divnej,“ pozoruje Gizem ze břehu zvláštní kamarádovo počínání.
Když se pak Samík vyškrábe z vody na břeh, pěkně ho čumina prožene, protože takhle se přece chovají jen malí psí kluci, aby hupsli do každé louže, ale ne dospělý psí muž. Jenomže marně – co se vody týče, zůstane Samík coby labrador věčně tím malým rošťákem.

Skupina pak pokračuje v „dlouhé“, tedy v delší procházce – a proč taky ne, když je co pít a nikam se nespěchá. Psi si vyprávějí, co všechno jim nadělil Ježíšek, zatímco jejich páníčci upíjejí z placatic a radují se z toho, že i v tom hnusném městě plném hnusných lidí může být občas krásně…