Rtuť teploměru nyní zrána ukazuje nulu a ačkoli magor s frajerem ještě stále neodložili piškoťasy, prsty jejich rukou přece jenom vyhledávají v jejich kapsách úkryt před dotěrným mrazíkem. Ze psů opadává srst, neklamný znak vrcholícího podzimu.
Magor (Gizemin páník) a frajer (Velkej Sam) venčí jako vždy svoje miláčky, sledují, jak si spolu hrají a dávají pozor, zda psíci nevyvádějí nějaké nepravosti.
„Prdelko moje, pojď sem,“ říká Gizem její páník a bere čuminu na vodítko.
Když Gizem, musí na vodítko i Samík, jinak by to bylo nespravedlivý: „Kocourku, pojď ke mně,“ říká Velkej Sam.
Oba páníčci ani netuší, že je sleduje a poslouchá skupinka dělníků stojící opodál. Když kolem nich psí společenství prochází, z hloučku se ozve: „Prdelko? Kocourku?“ a na tvářích dělníků tančí potutelné úsměvy.
„I když to tak vypadá. není to tak, jak si myslíte,“ se smíchem vysvětlují oba pejskaři. Marně… 🙂