„Á, páníček má piškoťasy (piškoťasy = kraťasy s kapsou na piškoty – poznámka autora), jde se na procházku,“ pomyslela si Gizem a za radostného vrtění huňkou se drala ke dveřím.

„Moment, děvenko, ještě oblíknout,“ zabrzdil ji dvounožec a navléknul jí výcvikový obojek. „A nesmím zapomenout vysílačku, Sice ji už nepotřebujeme, ale jistota je jistota,“ dodal.

„Vysíračku?“

„Ne, vysílačku. Vysíračku mám s sebou na procházce čtyřnohou…“

„Tak tomu nerozumím,“ nechápavě zakroutila čumina hlavou, nechala si připnout vodítko a hurá ven, za labradořím kamarádem Samíkem.

„Ty ale dneska zase krásně voníš,“ liboval si Samík. A jak jsi hezká. Hlavně z téhle strany…“

„Fuj, ty jeden chlípníku, do očí se mi dívej! A važ si toho, že kromě toho, že se s tebou chodí venčit šlechtična, chodí s tebou i slavná baletka.“

„Hele, ty jsi vážně už nějaká divná. Co sjíždíš? Nějaký divný bylinky tady na louce? Jaká baletka? A ještě k tomu slavná?“

„Pche, tomu ty nemůžeš rozumět, to se tě netýká. A jsi kulturní barbar, když nevíš, kdo je Hárá pes, známý baleťák…,“ pohrdlivě pronesla Gizem k Samovi a odběhla si číst vzkazy, které jí zanechali její čtyřnozí ctitelé.

„Tak tentokrát test Samíkem selhal na celé čáře,“ pronesl Gizemin páník k Velkýmu Samovi. „Sousedovic Blum (středoasiat) stojí za plotem a žalostně kňučí, dokonce i Rex (německý ovčák, kolem jehož obydlí Gizem chodí na procházce den co den), který vždy za plotem běsní, když jdeme kolem, jako by ve vzduchu cítil Gizem nabízené přátelství a štěká jen tak naoko, zatímco Samík jen občas čuminu očichá a nic víc. On už asi jako chlap skončil, viď?“ rýpnul si do Velkýho Sama.

„Ale kdepak, neskončil, to se pleteš. Jen je rozumnej – včera slyšel, že kdyby nějak začal kvůli Gizeminu hárání blbnout, museli bychom na čas přerušit společné vycházky, které by mu scházely. Jak sám říkáš, je to gentledog,“ oponoval Velkej Sam.

„Tak uvidíme, jak to bude vypadat zítra…“