Nazdar, čtenářstvo, tak mě tu máš zase. Ale moc se neraduj, bude to krátký. Jak to? Jsem otrávenej. Proč? No přece proto, že mi měla přijet nevěsta, ale mí dvounožci to nakonec zrušili. Že prej „okolnosti“. Tak kvůli těmhle okolnostem mám po náladě a není mi dvakrát do psaní. A už to vypadalo tak nadějně…

On mi tedy fotřík sliboval, že mi to nějak vynahradí, ale musíte uznat, že to zní hodně ujetě. Když jsem se ho zeptal, co tím jako myslí, tak se zašklebil a že prej procházky, dobrůtky a podobně…

Ale já jsem přece už velkej, dospělej chlap! Mně už nějakým pamlskem (Tedy není-li to rovnou celá kravka – o ní bych zapřemejšlel…) přece neukonejší. Jo, jestlipak poznáte pořádnýho chlapa? Ani to nezkoušejte uhodnout, prohádali byste. Správnýho chlapa poznáte podle toho, že mu smrděj tlapy. Jestli jste si naivně mysleli, že když pes vykoná tu či onu potřebu a pak to tlapama zahrabává, šeredně jste se spletli. My, čtyřnožci, máme totiž mezi prsty potní žlázy a hrabáním z nich uvolňujeme tu libou vůni, kterou si značkujeme teritorium (najdete na videu). To jste nevěděli a teď čučíte, co? Za prozrazení tohohle psího tajemství mám teď u vás pořádnej flák masa, jo?

A co jinak? Jinak celkem klasika, pomáhám na zahradě jak můžu, jen procházkama teď fotřík šetří a zase to svádí na „okolnosti“. Takže hlavně za humna… A přitom ty dlouhý, za ranního rozbřesku, když vás zdraví ten žhavej kotouč na obloze, jsou ty nejvíc nejhezčí.

A to vám stačí, nezapomeňte mi sem hodit tu flákotu a snad za měsíc zase všichni tady, jo?