Už od prvních dnů dostává Gizem obojek a vodítko – a nechce! Brání se anebo si chce s obojkem hrát. Dostává tedy obojek s připnutým vodítkem – a je ponechána svému osudu. Neskutečně brzy si na vodítko zvyká, a tak je připravena na výpravy do zatím nejbližšího okolí. Bez vodítka ani ránu. Její páníčci důsledně lpějí na tom, aby věděla, kde je její území, aby v budoucnu nepojala ulici za svoji a nechtěla si rozšiřovat teritorium.

Je ještě malinká, nesmí se přetěžovat, a tak první krůčky mimo domov vedou na poklidnou místní komunikaci. Občas ji vystraší kolemjedoucí auto, ale zvládá to. Na pár set metrů vzdálené louce opět dostává volno a může se proskočit bez vodítka.

Jak postupem času bude sílit, budou s ní páníčci dělat delší procházky, zvykat ji na rušnější provoz, zvykat na cizí psy, chodit s ní pro dceru do školy, kde bude muset míjet zástupy rozverných hlučných dětí – musí si na ně zvykat, aby ji později nevyvedly z rovnováhy a nevyprokovaly k nějaké nepředložené reakci…