„Bude beran? Tak dávej, dávej, skopový já ráda,“ říká Gizem a při pohledu na velikonočního beránka se mlsně olizuje. Ví moc dobře, že páníček je měkota a kousek sladkosti jí dá. Najednou jí, potvůrce, vůbec nevadí, že je beránek suchý, z tlamy (narozdíl od suchého chleba) nevypadne ani kousíček.

Když čumina vidí, že jakékoli další somrování je marné, vytáhne ven „ségru“ a za jejího přispění řádně zmasí jejím špičákům stále statečně odolávajícího lišáka Bohumila.

A dost blbnutí, holky se vevnitř můžou hlady uřvat – Gizem se sice dvakrát nechce jít a nechat se těmi dvěma malými upírky vysát, ale kdo má ten kravál poslouchat…

Hlasivky děvčatům slouží, vyživovací povinnost si u svojí mámy dokážou hlasitě vyřvat, a tak stále bez přikrmování přibývají na váze: číslice při vážení Nejstarší ukazují 3,5 kg, při vážení Nejmladší 3,6 kg.