„Já se z tebe picnu! Ty si tu chrníš na dopise od Širinky, kterej jsem ti dával už více než před týdnem! Vždyť ty jsi ho ještě ani neotevřela!“ láteří na Gizem páník po odpolední procházce, po níž si šla čumina dát šlofíka. Procházky miluje jako každý pes. Těm, kteří tvrdí, že jejich pes nepotřebuje procházky, protože má pro sebe celou zahradu, nevěřte. Ti si jen omlouvají svoji pohodlnost nebo svému čtyřnožci nerozumí, každopádně k takovému člověku pes nepatří. Gizem si vždy, když přijde čas procházky, neomylně páníčka vyzvedne, ani dnešek nebyl výjimkou.

Už ráno ho tahala na spolusamíkovské venčení tak vehementně, že si její dvounožec vzal i foťák. Trumbera si jaksi neuvědomil, že je jednak moc brzy, jednak pod mrakem, a tak z výsledných fotek sněhových radovánek čuminy s jejím nejlepším kamarádem nebude nic moc.

Radovánky na sněhu, to je pořádný zážitek nejen pro psy samotné, ale i pro jejich páníčky. To je podívaná! Ti chlupáči (a nutno podotknout, že už dospělí chlupáči) se na sněhu chovají úplně stejně jako malé, rozverné děti: „Jů, hele, napadl sníh, budeme řádit!“ A řádí – honí se, přeskakují se, tahají se tu za huňku, tu za ouško, a jejich dvounozí doprovodci se jen kochají.
Cestou domů si pak ještě Gizem vymění pár invektiv se sousedovic hovawarticí a na konci procházky všechny zpoza zdi zdraví smutně Gizemina o rok a půl starší sestra Digina – taky by se šla proběhnout po zasněžené louce.

„Tak ukaž, copak ti nejmladší z dcer píše?“
„No tak jo, no. To víš, nestíhala jsem, mám furt tolik práce…“ vymlouvá se Gizem a otevírá obálku a nahlas čte dopis datovaný 10. ledna:

Moje milá maminko,
se zpožděním Ti přeju hodně štěstí a zdraví v novém roce. Omlouvám se, že píšu až teď, ale měla jsem náročné přípravy. To víš, chyběl mi jeden CAC. Chyběl, ale už nechybí. Právě jsem se vrátila z Brna, kde jsem si vysloužila ohodnocení V1 CAC, tudíž už nejsem jenom Český junior šampion, ale i Český šampion. Na to, že mi je teprve rok a devět měsíců, to není špatné, ne?

„Špatný to není, ale co z toho máš? Nažereš se toho? Nenažereš. Tedy holka, že tě to baví,“ utrousí pod vousy Gizem a pokračuje ve čtení.

Já vím, asi si myslíš, že mi to není k ničemu, ale kdo ví, jak se bude dál vyvíjet moje kariéra. A třeba taky budu chtít mít jednou takové neposedné treperendy, jako jsme byly my s Adélkou. Ačkoli neposedná byla hlavně Adélka, já byla hlavně rozvážná a moudrá…

„Prd! Byla jsi líná a pořád by ses jen válela, žádná rozvážná,“ remcá Gizem.

Tak jsem se ti zkrátka musela pochlubit. Posílám ti foto s páníčkem a kamarádem Zdendou a taky fotku mýho diplomu. Je skutečnej, žádnej fofrdiplom z Plzně. Ukaž ho prosím dědovi, ten si, jak ho znám, ucvrnkne do trenclí, a myslím, že i babička bude potěšena, stejně jako teta Míša. Všechny ode mě moc a moc pozdravuj a dej jim za mě milión zubinek.
Tvoje Česká šampiónka
Ayşirin Gizem from Kangalhill.

„Aby se z toho nepodělala. To je toho! A kvůli tomu mě páníčku budíš?“ naoko nespokojeně remcá, ale přitom se dme pýchou a v okamžiku, kdy si myslí, že ji páník nevidí, zatlačí slzu dojetí.