„Ta pejska je úžasná,“ libuje si v čase, kdy ráno už přechází v dopoledne, Gizemin páník. Včera odpoledne společně se „Samíky“ vyrazili na již tradiční výšlap na Čepec. Na rozdíl od minulého roku byla tentokrát cesta sice náročnější, ale přesto příjemnější: cesta byla zasypána vysokou sněhovou pokrývkou a na její zdolání museli především dvounožci vynaložit hodně sil. Oba však byli vyzbrojeni placatými kovovými věrnými přítelkyněmi, a tak měli z čeho energii čerpat, a tak ve třetině procházky narušoval úžasné lesní ticho dvojí hlasitý tlukot lidských srdcí, dvojí sípání deroucí se z útrob mužských tělesných schránek, přičemž romantiku silvestrovského odpoledne doplňoval zvuk v podobě šplouchání tekutin v kovových placatkách.
„Ti jsou krásní, podívej na ně,“ rozplývali se nad rozradostněnými čtyřnožci a s každým vypitým frťánkem byl svět krásnější a krásnější…

Po návratu domů pak Gizem znavena padla, na totéž byl zralý i její páník, který si to však dovolit nemohl, neb musel dělat společnost.
Okolo jedenácté večer se pak ozval zvonek u dveří. Čumina štěkla, vyskočila a běžela do zádveří, že poběží vetřelce prolustrovat. Je neskutečné, jak ta psina pozná, přestože stojí vevnitř před zavřenými dveřmi a příchozí jsou za brankou vzdálenou od domu nějakých dvacet metrů, kdo na chodníku stojí! Namísto dalšího štěkotu totiž jen stála, radostně kývala huňkou ze strany na stranu a čekala, až se dveře otevřou a ona bude moct přivítat Velkýho Sama s paní Samíkovou.
„Kde jste nechali zrzavýho prcka?“ ptá se čumina.
„Ále, ten byl po našem dnešním výšlapu tak zmoženej, že se mu motaly tlapky, vypovídaly mu poslušnost a nebyly ochotné jeho tělíčko nést,“ odpovídá Velkej Sam, přičemž pravý důvod Samíkovy absence, tedy strach z toho, jak by čumina svého kámoše přijala ve svém teritoriu, tutlá.
Společně přivítali příchod Nového i nového roku, Gizem vyštěkala pár rachejtlí a v brzkých ranních hodinách se všichni odebrali do svých postelí.
Gizemin páník teď s povděkem kvituje, jaké pochopení má pejska pro dvounožce, když je poněkud indisponován. Čumina ho netahá ven na procházku, ale způsobně leží v pelechu a páníčka nechá odpočívat. Však odpoledne jí chybějící ranní procházku dvounožci vynahradí…

Při pohledu na obrázky prosím o shovívavost, ten fotoaparát na mobilu není žádný zázrak…

ost, ten fotoaparát na mobilu není žádný zázrak…