Čau lidi, to čučíte, co? Na co? No přece na to, že můžu napsat „čau lidi“, aniž by mě fotřík nějak buzeroval. Prej si už zase můžu psát, co chci, dokonce by mu ani prej nevadilo, kdybych místo „jo“ psal „ano“, ačkoli na to byl donedávna strašně háklivej a dokonce usiloval o to, aby ústav pro českej jazyk udělal výjimku a souhlasný „jo“ povolil jako spisovnej výraz, páč ten druhej ho prej urážel. Ale já to nějak nepochopil. Každopádně se mi teď volněji píše a páník říká, že jemu se zase volněji dejchá.

Určitě jste celý lačný po informacích, jak se mi vede, že jo? Začnu tím lepším: Chodím ještě pořád na procházky, alespoň ty mi zůstaly. Jak je teď brzy ráno čím dál větší tma, fotřík se rozhodl, že mě předčasně ozdobí jako vánoční stromeček, prej abych se mu neztratil. Ale proč ne? Snad se budu líbit třeba srnkám, který ráno potkáváme. A když jsme u těch ozdob, všimněte si (na fotkách), jak se dovedu načančat krásným řetízkem.

Tak procházky, ty jsou dobrý. Teď to horší: Pořád mě fotřík nutí pomáhat na zahradě. No prostě je ze mě nevolník…

No a teď se dostávám k tomu úplně nejhoršímu: Trpím hlady. No bodejť by ne, když nikdo z vás nezvedne zadel a nepřinese pořádnej kus flákoty… Může se pak někdo divit, že každou chvíli šmíruju, jestli se náhodou v boudě (rozuměj barák) neotevře lednička nebo jestli některej z dvounožců zrovna něco nežere? Už jsem si našel strategický místa, odkud okamžitě vidím jakejkoli žernej pohyb – oknem v kuchyni a prosklenejma dveřma ze zahrady. Jakmile někdo něco strká do tlamy, okamžitě letím ke dveřím a dokud mě nepustěj, škrábu na ně jako divej. A oni pustěj, páč se bojej, že se těma dveřma proškrábu dovnitř. Říkaj, že jsem v tomhle ohledu úplně stejnej jako byla Gizem (můžete si přečíst tady: http://kangal-gizem.cz/kapoun/ ).

No a ještě jedna věc, která by vás mohla zajímat: Usadila se nám tu nutrie. Onehdá, když jsem shodou okolností zase uviděl v boudě žernej pohyb a prodral jsem se dovnitř, abych něco vysomroval, zaslechl jsem, jak fotřík říká: „To je hajzl, já se v klidu nenajím.“ Nechápal jsem, o kom takhle ošklivě může mluvit. „Aha, je tady nějakej vetřelec!“ došlo mi.
„No jo, to je nezbytná nutriční hlídka, abys neztloustl,“ smála se panička.
„Nutriční policie, tedy zkráceně nutrie,“ moje dvounohá ségra na to.
Takže tady máme nutrii a já jí teď musím jít hledat, tak se mějte a polepšete se, ať nepojdu hlady.