„A hele, strejda Honza jede,“ konstatovala včera odpoledne radostně Gizem. Zvuk strejdova auta pozná neomylně už zdáli, stejně jako zvuk auta páníčkova či paniččina – na to je čuminka zkrátka machr.

„Cos mi přivezl?“ lísá se k Honzovi a přes plot mu vroucně ožužlává ucho. „A jéje, jen nějaký klacky. Co s tím? Žrát se to nedá, to si klidně nech,“ myslí si, když vidí strejdu vyndavat z auta nějaké desky. Nahlas ale neřekne nic, přece si to u něho nerozhází…

Neuvěřitelné se stalo skutkem: strejda Honza, páníčkův brácha, se překonal a přivezl vše potřebné k výrobě porodního boxu. On, jemuž všechno trvá neskutečně dlouho a Gizemin páníček ho podezříval, že se k výrobě porodny dokope, až když budou štěňata na světě, si neuvěřitelně pospíšil, a tak pelíšek pro budoucí mámu je hotov už dva týdny před plánovaným porodem! Gizem tak bude mít čas si na novou ložnici postupně zvykat.

Ohrádku čumině panička měkoučce vystlala a aby bylo Gizem jasné, že je to pro ni, dala jí tam i její oblíbený pytel. „Jé, ta se má,“ shodly se panička s Míšou a hned se jaly novou nocležnu samy vyzkoušet…