Paní doktorka Sehnerová kdysi napsala krásnou knihu (tedy nejenom jednu, napsala jich mnohem víc, vřele doporučuji k přečtení) o životě se středoasijským pasteveckým psem Asijští démoni. Totéž by se dalo tvrdit i o kangalech – kdyby…

Kdyby se psovi nikdo nevěnoval, kdyby nebyl patřičně socializovaný, kdyby na něho byl pán zlý. Ano, pak by se z kangala, stejně jako z kteréhokoli jiného pastevce (a nejen pastevce) s největší pravděpodobností mohl stát démon.

Dnes a denně poznáváme, jak se člověku vrací to, co do psa od jeho nejútlejšího věku vkládá – máte psa na samotě? Nechodíte s ním mezi lidi, nepoznal nikdy jiného psa? Pak lze očekávat, že při setkání s nimi (a to i mimo svoje teritorium) k nim bude nedůvěřivý a docela určitě nebude vrtět radostně ocáskem.

Gizem se očividně potatila, má po Lionovi, dominantním a nekompromisním kangalím tátovi, nejen ztepilou postavu, ale i některé povahové rysy – je například velmi dominantní. Avšak díky tomu, že nevyrůstá  jako kůl v plotě, je život s ní potěšením. Odmala socializovaná, zvyklá na lidi i psy, vychovávaná metodou nikoli cukru a biče, ale metodou cukru a přísného slova – je doslova radost pociťovat při procházkách tu nádhernou symbiózu člověka a šelmy pobíhající po městských lukách navolno, v blízkosti jiných volně pobíhajících psů. Je-li však třeba preventivně ji vzít na vodítko, uposlechne přivolání a s chůzí na vodítku nemá sebemenší problém, ví, že až to půjde, dostane zase volno.

Po Gizem nikdy její páníčci nechtěli něco, co je pastevcům proti srsti, nikdy netoužili mít německého ovčáka v kangalí srsti. Jediné, co Gizem už od prvopočátku učili, bylo přivolání a „sedni“ a taky přísné vymezení toho, co smí a nesmí. Proto se taky dnes nestane, že by si chtěla v obýváku udělat pohodlí a vyskočit na sedačku či jít se podívat, jak to vypadá v prvním patře domu.

Pastevec je pes nedůvěřivý, nejinak je tomu u kangalů, či chcete-li anatolců. Vše nové u nich budí podezření, každý, kdo nese deštník, jde o holích či se schovává pod kapucí je pro ně nedůvěryhodná osoba.

Pastevec je vždy ve střehu, a tak vždy ve střehu musí být i jeho pán a být v myšlení o krok napřed. Pokud se takový pes nedostane k hlupákovi, ale k člověku, který přemýšlí a umí předvídat, je pro ně soužití opravdu radostné bez nějakých karambolů. Nedémonizujme tedy démony – jsou jenom takoví, jak si je sami „uplácáme“…