Ahoj nožci, tak mě tady zase máte. Proč nožci? Páč je mi blbý vypisovat dvounožci, čtyčnožci a já nevím kolikanožci , mohli by mě pak napadnout třeba jednonožci, že jsem je vynechal. Do toho by se mohli ještě vmíchat dvounožci, který chtěj bejt zajímavý, a tak i když jsou evidentně dvounožci, tvrděj o sobě, že jsou desetinožci… Holt pokrok nezastavíš a každá doba si žádá svoje, a tak i já holt musím bejt korektní. Jo, to je to slovo: korektní!
A do háje! Prosím všechny beznožce a nenožce, aby se nenadechovali ke křiku, i na ně myslím. Tyhle řádky jsou i pro beznožce. A třeba i pro bezmozky.
Tak už jste se uklidnili? Jestli jo, tak já vám povím, co se za uplynulej měsíc událo: Neudálo se nic. Tedy nic, co by stálo za zmínku. Snad jen, že jsem si trošku vymazlil inspekční otvor. Jenže vy, nechápavci, zase nevíte, co inspekční otvor je, že jo? Tak abyste věděli, inspekční otvor je otvor v síti, kterou mají naši dvounožci ve dveřích proti hmyzákům. Já si tu síť postupně vymazluju, a to tak, že díru v ní (A abych nebyl z ničeho nařčenej, předem podotýkám, že přede mnou ji načala už Gizem, já jsem v tom nevinně!) postupně decentně zvětšuju, a to do tý velikosti, abych jí mohl protáhnout hlavu. Teď už by vám mohlo dojít, že inspekční otvor tomu říkám proto, že když jsem venku, občas udělám přepadovku a strčím hlavu do otvoru, abych přepadl překvapené dvounožce s kusem párku, klobásy, nebo třeba i jenom chleba. Jakmile můj neomylnej čumec něco takovýho zavětří, hned běžím okolo a domáhám se vehementně škrábáním na dveře vpuštění. A musím vám říct, že inspekční přepadovky mají velkej úspěch!
Taky by vás možná mohlo zajímat, že i když se to nezdá, jsem ohromnej romantik. Obzvlášť v tomhle období, kdy všechno hraje barvama (Tomu, že vidím jen černobíle, nevěřte, to jsou hloupý kecy.), moje romantická duše miluje, když se můžu jen tak naboso rozeběhnout rozkvetlou loukou. Jen mrkněte na fotky…
To jsem se tuhle kochal pohledem do zahrady, moje dvounohá máma kousek ode mě, a já si uvědomil, že jsem mamce ještě nikdy nic nenatrhal. No a jak tak koukám do tý zahrady, najednou jsem vystřelil, proskočil celej inspekčním otvorem ven, ani jsem se neobtěžoval použít dveře, a letěl dolů až na konec zahrady. To je ono! Komu z vás nenatrhaly děti někdy kočičky? Tak jsem po jedný skočil a už jsem ji vítězoslavně držel v tlamě s tím, že ji ponesu mámě. Jenomže máma jakmile to viděla, samým štěstím na mě něco zařvala, což mě zaskočilo, kočičku jsem upustil a než jsem se rozkoukal, zdrhla mi na tůjku. Na ní byla pak rozpláclá a přišpendlená do tý doby, dokud mě dvounožci nepřivolali.
Jinak jsem ještě pořád hravej – to víte, co má chudák chlupáč dělat v mezičase mezi žrádly dělat, že?
No jasně, samozřejmě že makat. Ale to bych už vážně nedělal nic jinýho, než jenom pracoval, ale to byste po mně nemohli chtít. To bych se udřel tak, že bych vám už nemohl psát tyhle raporty. Už takhle jsem pěkně unavenej. No jo, to je zase hodin! Tak já končím a jdu do pelechu. Dobrou noc a brzy se tu snad zase potkáme.
