„Dneska mi to asi mimořádně sluší,“ říká Gizem po ranní procházce. „Všiml sis, jak se za mnou všichni otáčeli?“
„A jseš si jistá, že se otáčeli za tebou?“
„A za kým jiným? Přece si nemyslíš, že by se mohli otáčet za tebou, panáčku? Pche!“
Páník nic neříká, ví své. Poněkud exoticky (spíše jako magor) vypadá v těchto chladných jitrech, kdy teplota klesá pod nulu, postava v triku, piškoťasech a sandálech s nohama ranní rosou dokonale obroušenýma. Kam se hrabe pemza…

„Máš tady dopis od naší modelíny,“ říká páníček a podává čumině k prasknutí naditou obálku, z níž se poté, co ji Gizem nedočkavě roztrhne, na zem kromě dopisu vysype větší množství fotografií.
„Copak mi prdelka moje malinká píše?“

Milá maminko,
tak Ti po kraťoučké přestávce zase píšu. V neděli jsem se byla zase předvádět, tentokrát na mezinárodním výstavním molu v Českých Budějovicích. Asi jsi zvědavá, jak jsem dopadla, že? Tak já Ti to prozradím: V1, CAC, CACIB, BOS. Asi Tě taky zajímá, kdo mi vyfouknul BOBa, viď? No kdo jiný, než Azmík. Přece jen je to kluk, a víš, jak se klukům na výstavách nadržuje pro to, jak jsou velcí… Ale musím přiznat, že on Azmík je opravdu štramák. Fakt, moc pěkný mládenec. Ale zase tak moc snadné to se mnou v kruhu neměl: panu rozhodčímu se hodně líbil můj pohyb, ale pohoršila jsem si tím, že se nerada předvádím. Ale uznej, copak se můžu hned v plný kráse předvádět nějakému zcela cizímu dvounožci? Co by si o mně pomyslel? Že jsem nějaká taková…

Ale zato Azmík, to je jiná. Toho určitě panička, paní Freislebenová, instruuje, jak rozhodčím podlézat. No posuď sama: jakmile Azmík vběhne do kruhu, nahodí úsměv, huňkou radostně švihá sem a tam a hned si to šine k panu rozhodčímu: „Dobrý den, pane rozhodčí, už čtrnáct dní nemohu spát, jak moc se těším na dnešní výstavu, obzvlášť poté, co jsem zjistil, že posuzovat budete právě vy…“
To je Hujer, viď? Ale nejen Hujer, on je to i neskutečný proutník, a jak můj páníček a kamarád Zdenda prohlásil, měl Azmík dostat ještě titul NOV, tedy největší obšourník výstavy. Nejprve se začal dvořit mně, tak jsem si řekla proč ne, je to fešák. Když se objevila konkurence z řad holek anatolek, rázně jsem jí vysvětlila, že Azmík je můj. Jenomže poté, co začal pokukovat, ba co víc, nejen pokukovat, ale přímo obtěžovat všechny kolemjdoucí slečny, řekla jsem mu rázně: „Ne!“ No představ si, ten holkař jel dokonce i po bullmastifce! Taková potupa…

Už se mi nese mňamka a jistě uznáš, že kus žvance má absolutní přednost, a to i před vlastní mámou. Tedy se s Tebou loučí a milióny zubinek posílá nejmladší z Tvých dcer,
Ayşirin Gizem from Kangalhill

P. S. Posílám i nějaké fotky. Že by nám to s tím proutníkem slušelo, viď?