„Děvčátka, je vám dnes krásných čtrnáct, tedy rovné dva týdny, to by se mělo oslavit, co říkáte? Uděláme mejdan? No jasně, uděláme,“ hned si páníček i odpoví. „Ale ne najednou, ale kousek po kousku. Jako první si dá do nosu ten kousek, který zrovna nechrní, a to je…Nejmladší! Gratuluju, princezničko, vyhrála jsi první pořadí,“ blahopřeje páníček vykulené a nicnetušící slečně, zatímco ji panička nese nejprve na váhu.

„Tři kila deset,“ hlásí panička a chystá chlupaté mimčo na zlatý hřeb večera, tedy první likvidaci červíků a různých parazitů, které mají psí mimča v sobě. Drontal junior opouští injekční stříkačku a plní psí tlamičku. Většina pasty končí v útrobách, ale něco přece jen vzpečující se pejska vyplivla: „Fuj, to je hnus! Brrrrrr! To není dobrůtka od maminky!“ Nedá se nic dělat, holčičko, potřebné množství do sebe musíš dostat, a tak páníček ještě doplňuje jeden militr a šup s ním do tlamičky slečny Nejmenší.

A totéž teď absolvuje i nejstarší: „Tři kila přesně.“ Ani Nejstarší medicína příliš nejede, holt se do do princezničky musí naládovat…

„Tak to byl tedy mejdan,“ remcají pak obě holčičky v ohrádce. „Nám cpou takovej humus samotnej, ale mámě to dávají v tabletkách, které jí balí do kosků masa. Ta se má. Už abychom byly taky velké…,“ remcají a usínají zmoženy dnešní procedurou.