Buďte pozdraveni, moji obdivovatelé. Je skvělý, že jste zvedli zadky i vy, a tak se na Hradě konečně po té dlouhé řadě let vyvětrá a žádná prolhaná estébácká krysa se tam neusídlí. Blbý ale je, že já mám průser: Zatímco v Praze nezahnízdí, našel si nějakej hlodavec nebo kdo ví, co to vlastně je, bydleníčko u nás.
Asi se ptáte, proč by to měl bejt můj průser, ale odpověď na to by vám dal můj fotřík, kterej mi tuhle vyčinil: „Ty jsi mi ale hlídač! Podívej se, jak to tu vypadá! Máš tady nějakýho vetřelce a je ti to úplně jedno!“ To ale pěkně kecá, že je mi to jedno. Ví moc dobře, že už asi dva měsíce čas od času v noci letím na zahradu a chci vetřelce dostat, ale ta bestie mi vždycky zdrhne. Fotřík ji nikdy nespatřil, a tak si myslí, že kecám, že si to jen vymýšlím a vybíhám z domu jen proto, abych fotříka donutil vylézt s postele, sejít o schodech a otevřít mi dveře.
A navíc není to jen můj průser. Už víc než před měsícem mí dvounožci odhalili asi 10 cm širokou vydupanou cestičku od bobkovišně k jezírku. A poblíž ní se povalovaly i zbytky sežranýho kosa.
Před třemi dny pak fotřík zjistil, že má převrácený plovák v jezírku (je to plovák s hadicí asi metr dlouhou a na ní malé čerpadlo, které přečerpává vodu z nezámrzné hloubky na hladinu a tím se stará o to, aby nezamrzla hladina kvůli rybkám). Šel ho tedy narovnat a odhal ve svahu u jezírka brutální hromady zeminy, asi si tam ten náš novej podnájemník dělá nory.
Asi bohužel budeme absolutně bez ryb, což s definitivní jistotou budeme vědět až na jaře. Bojím se, že mi je taťka dá k úhradě.

Jinak novýho není nic – na procházky chodím dál a stateční Ukrajinci i po roce čelí vražednému běsnění toho kremelskýho velezmrda.
Mějte se fajn a za měsíc se snad zase ozvu.