„Gizi, papání,“ říká ráno páník čumině.
Gizem kouká na hodiny: „Co blbneš? Vždyť je půl osmý. Baštit budu přece až po procházce.“ Náhle však znejistí: „Ty, hele, proč máš na sobě dres mýho servisního týmu? Nešiješ na mě nějakou boudu?“
„Neboj, nic na tebe nechystám,“ odvětí páník, nasedá do popelnice a vyjíždí z garáže.
„Sice ti tak trochu věřím, ale přece jen ne úplně,“ říká čumina a pro jistotu mizí v kotci. „Já snídám, nikam nemůžu, víte, že s plným bříškem se necestuje,“ chvatně pronáší s tlamou plnou granulí.
„Ale jdi, trdlíku. Jedeme se podívat na nejmladší z tvých dcer. Dnes možná završí svoji kariéru. Ale kdybys chtěla, můžeš jet s námi…“
„Jejda, to já moc bych ráda,“ spustí čumina a zaboří čumec do granulí, jak to je jen možné, „jenomže jaká smůla – právě jsem se napráskla,“ procedí skrze zuby. „Kdybys mi to nabídnul dřív, docela určitě bych jela. Takhle ji ode mě alespoň pozdravujte,“ zakončuje Gizem výmluvu a všichni dvounožci vyrážejí na mezinárodní výstavu psů do Litoměřic.

„Hele, tamhle zrovna jsou,“ ukazuje Gizemina panička na Širinku v doprovodu svých dvounohých kamarádů a páníčků Zdeňky a Zdeňka.
„Širinko, Širi,“ volá na pejsku „děda“.
Dřív než Širinka zaregistrovala volání Zdeňka. Pro jistotu předává rychle vodítko mužskému doprovodu a ví moc dobře, proč to dělá. Jakmile Širinka zahlédne blížící se známou trojici, je k neudržení. Loužičku tentokrát neudělá ani ona, ani „děda“, ale vítání je to přesto ohromné, doprovázené radostným kňučením. Tedy „děda“ se drží a projevuje se pouze radostnými výkřiky, to Širinka vydává to šťastné kňučení.

„Copak ti to provedli, beruško,“ děsí se po chvíli „děd“, když si prohlíží vyhublou Širinčinu postavu. „Oni tě týrají hlady?!?“
Ale kdepak. To by Širince její ZZ TOP neudělali. Pejska má za sebou docela dlouhé průjmové období, a tak teď vypadá trochu jako anorektička, jako anorektička se však nechová – sežrala by všechno, co se jen sežrat dá.
„Při tom tvém apetitu nemám strach, že bys o svoji krásnou figuru přišla,“ dodává „děda“ a jde ji a Zdeňka doprovodit ke kruhu, s nímž se potřebují seznámit.

A hele, kdo je to tady? Známý obšourník Azmík řečený Pitralon, protože se rád vtírá do přízně rozhodčích, v doprovodu svojí kámošky a paničky Martiny.
„Martino, nepodřebuješ Azmíka na chvíli podržet?“
Martina je samozřejmě ráda, ocení každou pomoc – ve své důvěřivosti ji ani nenapadne, že by za Zdeninou ochotou mohla být nějaká záludnost.
„Hele, podívej, jak má špinavý tlapy. No to je úroveň!“ šeptá do ucha Širinčinu „dědovi“. „Že se nestyděj! Takhle jít do kruhu?!? Honem, vyfoť to! To je podle mě na diskvalifikaci…“
Cvak! A vše je zdokumentováno! Jak špinavé tlapy, tak i jejich panička, která překypuje nadšením, když vidí, že je focena. A zatímco tlapy nechává svému svěřenci špinavé jako čuně, věčně oslintanou tlamu mu otírá. „Posledně nás z kruhu museli vyvést, protože Azmík slintal tak, že se po chvíli všichni po kotníky brodili a pan rozhodčí to bohužel neunesl,“ vysvětluje Martina.

Do zahájení soutěžě zbývá ještě pár minut, a tak si Širinka s Azmíkem ještě stačí vyměnit pár láskyplných pohledů i nějaké to vyznání.

A už jde do tuhého. No, do tuhého – účast je dnes bídná, a tak ani Azmík, ani Širinka nemají ve své třídě konkurenci. Oba získávají hodnocení výborný/výborná, CAC a CACIB, a tak jedinou bitvou, kterou musejí podstoupit, je (jako už několikrát předtím) bitva o titul BOB. Tentokrát je rozhodčí nakloněn silnému Azmíkovi.
„Pitralon,“ utrousí Širinka a je naoko rozzlobená, ale ve skutečnosti je ráda, že má už vystavování za sebou. Dnes získává počtvrté vítězství ve třídě Šampion, čímž završuje potřebný počet vítězství pro přiznání titulu Český grandšampion. „Dědo, popřej za mě prosím mamince k narozkám. Asi si myslí, že jsem na ni zapomněla, ale rozhodně ne. Jen jsem měla jiné starosti, víš? A vyřiď jí, že ten titul je pro ni. Tam, kde ona svoji krátkou uměleckou kariéru přesně před třemi lety zahajovala, ji já dnes završila.“

Širinčin „děd“ pak má čest povodit si Azmíka – a je to něco. Velikost i síla rovny malému koni.
„Hele, teto, že už nejsi lakomá, viď? Že mi dáš taky líznout…“ žadoní Širinka, ovšem Míša je neoblomná a zmrzlinu nedá. „Tak pořád lakomá?“ zkouší vydírat pejska, ale marně. „No tak si ji tedy nech, já si jdu pro poháry,“ nafoukne se čuminečka a táhne Zdeňku, aby vyzvedla to, co si Širinka dnes „vybojovala“.

„Medaili mi dej na krk, ať mě hezky zdobí, a poháry… Ty, hele, to nejsou poháry, ale pohárky. Ale co poháry – pohárečky to jsou. Jen takový pidipohárečky. Úplný miniatury.  Nespletli se? Nechtěli mi dát nějaký větší?“
Když je ujištěna, že opravdu ne, že je vše v naprostém pořádku, svolí Širinka konečně k focení. „Dědo, pojď se s námi taky vyfotit.“
Dvounožec přece svoji „vnučku“ zklamat nemůže, a tak jde, zatímco „babička“ mačká spoušť fotoaparátu.
„Když vidím, jak se k tobě Širinka má, nechtěl bys ještě vnuka, dědku?“ šeptá mu Azmík do ucha.
„No já nevím, pséče. Myslíš, že bych měl?“
„No jasně, že váháš! Budu ti říkat šedivej kulatej dědouš a ty mi za to budeš vozit dobrůtky, co ty na to?“
„No tak dobře.“ Vzájemně si pohlédnou do očí a Azmík mu, celý rozradostněný, že má nového dědu, vlepí ohromného hubana.
Chvíli pak spolu ještě dvounožci klábosí, až nastane čas rozloučení a všichni se odebírají do svých aut, která je rozvezou do příbytků.
„Azmíku,“ volá ještě novopečený „děda“ na psí hlavu vyčnívající z okýnka vozu, „jak jste přišli k té mafiánské značce?“
„Jak, jak… Normálně, jednoduše. Šli jsme s Martinou na dopravní inspektorát a Martina řekla, že chce právě tuhle značku, protože na tom není s pamětí zrovna nejlíp a tohle číslo možná bude schopna si zapamatovat. Úřednice zamítavě kroutila hlavou, že ani náhodou, že takhle to nefunguje, ale když jsem do okénka nakoukl já, paní zjistila, že to vlastně možný je…“

„Gizuško, Širinka tě moc pozdravuje a vzkazuje ti, že titul Český grandšampion získala pro tebe,“ vyřizuje po návratu domů pozdravení čumině páník.
„A k čemu mi to asi tak je? Dá se to žrát? Nedá. Tak vidíš. A přitom za chvíli už bude čas oběda. Tak mi místo nějakýho přitroublýho titulu naplň misku,“ Gizem na to, ale je vidět, že je na svoji dceru pyšná.