„Jako kdyby mi někdo koukal na záda,“ říká si Gizem, ale otočí se teprve tehdy, až když je miska se snídaní prázdná.
„Fuj, to jsem se tě lekla! Co tu chceš, skinheade?!?“
„Vůbec nic, neboj, jen tě tak po očku sleduju… Nechtěla by ses o ty granule podělit?“
„A proč bych to dělala, nevíš?“
„Pro dobrý pocit, že pomůžeš bližnímu. Já nemám vůbec nic, zatímco ty máš vždycky plnou misku. Když se rozdělíš, budeme mít oba stejně, a to pak bude spravedlivé. Co ty na to?“
„A heleme se, ty jsi ale vykuk! A čímpak ses o tu moji polovinu misky zasloužil? Já tady hlídám, odháním vetřelce, chráním páníčky, zatímco ty se tady jen tak povaluješ, zevluješ a udělat něco užitečnýho, to ne…“
„Ale já dělám užitečnou věc – kážu světonázor.“
„Světonázor o tom, že ti, kteří něco mají, to mají odevzdat lemplům? Hele, to je nějakej divnej světonázor.“
„Možná divnej, ale mám s ním úspěch. To by ses divila, kolika lidem se líbí…“
„Nech mě hádat – tipuju, že se líbí těm, kteří mají zadnici holou stejně jako ty lebku, viď? A co kdyby místo poslouchání tvých nesmyslů šli něco dělat? Stejně jako ty – jestli chceš moje granule, budeme se střídat v hlídání. Jsi pro?“
„To nejde. K hlídání jsi určena ty, já jsem předurčen k hlásání mouder…“
„Když to nejde, tak to nejde, holt si plkej svoje nesmysly, ale na moje granule zapomeň, dědku!“
„Mírni se ve výrazech, soudružko. Nikdy nevíš, co přijde. Až nás bude hodně, vystřelím z nějaký kocábky a vezmeme si vše sami a ptát se nebudeme. A s drzouny navíc tvrdě zatočíme! Tak buď rozumná, neodmlouvej a spravedlivě se rozděl. Nebo příště budu tvoje granule rozdělovat já, ale už ne spravedlivě půl na půl, ale soudružsky!“
„A to je jak?“
„Všechno mně…“
„Tak hele, strejdo, na to zapomeň! A víš co mi můžeš? Můžeš mi políbit třeba, třeba, třeba… třeba bok!“