„Hele, stejně jako jedna ruka netleská, ani jedna kapsa nezasytí,“ říká ráno před procházkou Gizem páníčkovi. „Co takhle Čapek? Nic? Jím se nech inspirovat, čéče. Myslíš, že by povídkami jen z jedné kapsy udělal díru do světa? Ani náhodou! Tak koukej naplnit i tu druhou. Ne kvůli mě, ale kvůli mým hladovým potomkům. Přece nechceš, aby později se slzičkami v očích vytrubovali do světa, u jakého lakomce to přišli na svět…“

Páník bere skutečně pořádnou zásobu pamlsků a dvojice vyráží ven. „Gizi, ke mně,“ přivolává později páník čuminu, když opouštějí louku a Gizem musí na vodítko. „No jo, to je opravdu grizzly,“ komentuje přivolání přeslechnuvší se pán, přičemž Gizemin páník mu to nikterak nevymlouvá. O chvíli později potkávají „Samíky“ s nimiž absolvují velký kus procházky společně.

Po návratu domů dostává pejska k snídani zvýšenou dávku granulí, a to už granulí štěněcích, ať má ty prcky v sobě z čeho živit.

Devětatřicátý den březosti si ještě udržuje úžasnou figuru, jen se jí trochu zvětšily prsní žlázy. „Že na mě ještě není vidět, že jsem těhulka?“ ptá se se sebezalíbením při pohledu na svůj odraz v hladině jezírka. Je ještě stále hravá, ale už tak dlouho nevydrží, po chvíli hrátek už na tahanice se „ségrou“  kašle a znavena odpočívá…