Tak jsme (kromě Gizem i její realizační tým ve složení panička, dvounohá Gizemina „ségra“ Míša a páníček) dnes opět vyrazili na výstavu – protože Mladá Boleslav není nejdál, jeli jsme právě tam, a to opět na mezinárodku Interdog Bohemia. Už předem jsme věděli, že nás čeká peklo: ne snad proto, že čuminu čekala v kategorii mladých přímá konkurence – na tu jsme se těšili a výstavní muka absolvujeme jenom a pouze kvůli možnosti srovnání, peklo nás čekalo kvůli vedru a kvůli zcela nesystémového nástupu do kruhů: ani podle abecedy, ani podle plemen psů seřazených od nejnižšího počtu. Kdepak. Zdánlivě zcela nelogické seřazení v našem kruhu začínalo svatobernardským psem (jen tak mimochodem podotýkám, že šéf mladoboleslavského kynoloogického spolku čirou náhodou vlastní psa právě tohoto plemene), pokračovalo pinči, které pak vystřídali psi salašničtí… Některá z plemen před námi měli deset, některá i sedmnáct psů. Sečteno a podtrženo: před anatolským pasteveckým psem (zastoupen sedmi psy, resp. šesti, neb jeden nedorazil) šlo do kruhu 63 psů…

Předem jsme s tím počítali a báli se, jak bude chudák psí slečna ve třicetistupňovém vedru zmordovaná. Ovšem na místě z nás obavy spadly – od cca osmé hodiny ranní, kdy jsme dorazili, abychom si vyzvedli číslo, jsme se složili do stínu vysokých topolů a žhavé počasí jsme pocítili teprve v okamžiku, kdy jsme se před třináctou hodinou odebrali pod plachtu stanu, kde byl náš kruh. Gizem získala na své druhé výstavě druhý CAJC, jen ji trochu mrzelo, že nepředala dárek domestikované Turkyni Zaně Neubauerové, která měla přijet, ale kvůli horku to vzdala. Tedy snad příště…