No bóóóže, to je toho. Abyste se náhodou nepodělali. Jakmile se jednou zpozdím o jeden den s raportem, to je hned řečí… A máte vy vůbec nárok na nějakou kritiku, když nejste schopni mi přihrát alespoň flákotu v podobě docela malilinkatý kravky? Nemáte!

Stejně je to beztak všechno stejný, nic novýho se tu neděje. Jeden by řekl, že tu chcíp´pes, ale neřekne to, páč by se to dalo považovat za rouhání.

S fotříkem pořád chodíme na procházky, který miluju. Je na nich často plno zajímavýho nejen k vidění, ale i ke slyšení a k cítění. Občas vytáhneme na procházku i moji dvounohou mámu, což je fajn, ale jen do tý doby, než začne kázat. Asi to znáte, jak dovedou mámy prudit: to je samý „tohle nesmíš, neběhej, ať se neuřítíš, měl by sis vzít čepičku, abys nenastydnul, nehltej ty piškoty, ať ti nezaskočej a podobně…

Občas se pořádně vyřádím, a to když na louce potkám nějakou psí kámošku. Ty holky mě dokážou tak zmordovat, že odpadnu a nechám jít fotříka napřed. Doma pak skočím do vany, abych se pořádně osvěžil.

Jo, taky vám nesmím zapomenout na moje dvounožce napráskat, že mě špatně krměj. Fakt, nekecám! Před měsícem a půl jsme byli na veterině a vážil jsem nějakejch 51,3, zatímco tenhle tejden už to bylo míň než 50. Jestli to takhle bude pokračovat a mí dvounožci nezačnou kupovat pořádný flákoty, začnu se jim ztrácet před očima. A sakra, jde sem taťka.

„Nadire, ale okamžitě se omluv! Ty hajzlíku jeden, tak ty žrádelně strádáš? Od rána máš plnou misku, ale ty jenom vyhlížíš háravky a namísto toho, aby ses pořádně nacpal, vyzpěvuješ jim zamilovaný árie, ty Caruso jeden…“

No tak jste to slyšeli. Prej za mým hubnutím jsou jen moje milostný touhy, ale však vy víte moc dobře, na čí straně je pravda a alespoň na dálku se zastanete nebohýho týranýho zvířete. A to je pro dnešek všechno, musím letět, zrovna jde kolem jedna strááááášně voňavá psí holka.