„Tak si představ, Samíku, že se chystám na olympiádu v Brazilském Riu,“ povídá Gizem Samíkovi.

„Nepovídej! Tedy vlastně povídej! Že ty si ze mě zase střílíš?“

„Nestřílím, to je vážná věc! Na mou duši, na tvý uši! Páníček ve mně objevil dřímající talent, prý bych mohla zazářit ve skocích do vody…“

„Pche! Tak na tohle ti neskočím ani náhodou! Dovol, aby se zasmál. Ty, která se vodě vyhýbáš na sto ohonů? Kdybys to řekla o nás, labradorech, milovnících moří, jezer, rybníků a louží, dalo by se tomu věřit. Ale ty? Nepřichází v úvahu,“ nesouhlasně kroutí hlavou Samuel.

„Věř či nevěř, tvůj problém, ty malý hlupáčku,“ vysvětluje madam náfuka. „Tak si poslechni, co o mě napsala paní Neubauerová, panička Zany a Damiana,“ říká Gizem, tlapkou si přidržuje papír s vytisknutou facebookovou stránkou, z níž cituje slova paní Neubauerové:

„Milena Duchková ( bývalá československá reprezentantka ve skocích do vody- pro později narozené) by z ní měla radost…..krásné držení těla a rukou, nožky perfektně propnuté …uši vlající ve větru.“

Samíkovi poklesne bradička a čumina pokračuje: „A slečna Vališová mě zase pochválila za to, jak krásně sleduju směr dopadu. Tak tohle se píše o mě, heč! Budu slavná, zlatá, stanu se miláčkem brazilského publika,“ zasní se a s hlavou v oblacích míří domů dopilovat styl.

Gizem trénuje skoky do vody…