Černá svině nepatří ani do ústecké zoo, ani na louky u městské zástavby. Dokonce ani na fotbalové trávníky, přestože FFF (fanatičtí fotbaloví fanoušci) tam na ni často pořádají hony. Patří do lesů. Černá svině to však neví a cpe se tam, kde není vítána, kde škodí a kde ji nemají rádi.

O víkendu šla celá smečka (Gizem s paničkou, „ségrou“ a páníčkem) na procházku a u krajních domů, za nimiž jsou louky, potkala paní se dvěma dětmi.

„Vy jdete na louku?“ otázalo se jedno z nich.

„Přesně tak, mladý pane, kápnul jsi na to. Na louku.“

„Tam nechoďte, jsou tam divočáci.“
„Opravdu? Tak to my si budeme dávat pozor. Děkujeme za varování.“

Divočáci jsou zde skutečně velmi přemnožení a kromě toho, že nahání strach lidem už jenom svojí blízkostí, pejskaři mají obavy ještě navíc o své čtyřnohé kamarády, bojí se tzv. pseudovztekliny, tedy Aujeszkyho choroby, kterou mohou být prasata nakažena a která je pro psy smrtelně nebezpečná.

Smečka pokračovala v chůzi a za chvíli skutečně spatřila za posledními domy dva na cestu vykouknuvší divočáky.

„Fakt tam jsou. Obejdeme je po louce.“

Smečka se vydává oklikou, část smečky velmi neochotně, a to proto, že část smečky má strach. „Neboj, Míšo, oni mají strach ještě větší než my.“ Po chvíli chůze se ozývá hlasité volání – nějaká paní marně přivolává svého psa, který se za zmíněnými divočáky pouští – ze dvou kousků se vyklubalo sedm až osm černých tlouštíků, kteří nabrali až neuvěřitelnou rychlost a metelili si to směrem, kterým měla namířeno i naše smečka. Gizem naštěstí poslouchá a i když by určitě moc ráda, do stíhání černého stáda se nepouští. Za okamžik přibíhá i statečný psík a jeho panička namísto pochvaly, že se vrátil, mu vyčiní. Nevděk světem vládne…

Na druhý den při ranní procházce se Samíkem, tentokrát na jiné louce, se opět z houští vynoří ohromná černá palice, a to nejen palice, ale spolu s ní i mohutné černé tělo. Kolos najednou nabírá rychlost a žene se směrem za Samíkem. Na Velkém Samovi je znát, že mu v tu chvíli není dvakrát do smíchu, což ostatně není ani Gizeminu páníčkovi, jehož psí slečna celé dění pozoruje zpovzdálí a už už se hodlá divočáka stíhat.

„Fuj!“ Gizem se zastavuje, ale co to? Jako by na toto zvolání byl vycvičený i divočák, který se na zlomek sekundy zarazí, mění směr a za okamžik mizí v houští. Páníčci si oddechnou a všichni míří k domovu s myšlenkami na to, že příliš bezpečné jejich procházky nejsou…