„U nás byl Ježíšek,“ spustili na sebe unisono Gizem se Samíkem na procházce o Božím hodu vánočním.

„Já byla táááááááákk hodná,“ říká čumina. Po tradiční štědrovečerní krávě k večeři mě páníčci nechali venku, sami odešli do patra vyčkávat, jestli přiletí. Hele, nevím, jak je to možný, mně nikdy nic neunikne, lepšího hlídače jen tak nenajdeš – přesto jsem Ježíška neuhlídala. Prostě vlezl do baráku, nadělil spoustu dárečků, rozsvítil stromek a byl ten tam. Rozumíš tomu? No a pak došlo na rozbalování. Když konečně přišla řada i na mě, popadla jsem hračku, kterou jsem dostala (ona je to kočka, ale páníčci si zakázali nazývat ji tak, protože kočičky mám zakázaný. Oni si snad myslí, že nepoznám kočku, že jsem úplně blbá..), a pelášila s ní ven – co kdyby si to někdo rozmyslel a chtěl ji pro sebe. Nikdy nevíš…

Jenomže vydrž to venku, když uvnitř je večer plný překvapení. Vplížila jsem se s hračkou dovnitř a čekala, jestli náhodou ještě něco nedostanu. A dostala – ještě další hračku a plno dobrůtek. A představ si, pséče, že Ježíšek, když odcházel, musel mít pořádně nakvap – zapomněl mi dát ještě dáreček pod stromeček, a tak ho na poslední chvíli nechal viset na brance – tašku plnou pamlsků!“

„Ale prd Ježíšek, to ti tam nechal Velkej Sam dárek ode mě,“ pomyslel si pobaveně Samík, ale neřekl nic, přece nebude brát tý malý (i když ona je o třetinu větší než on) psí holce iluze.

„No a pak jsem ještě ségře pomohla s rozbalováním dárečků a když mi dvounožci nevěnovali dostatečnou pozornost, přihlásila jsem se o ni sama – z hračky jsem udělala leteckého akrobata… A jak ses měl ty, Samíku?“

„Já se měl taky báječně. K večeři jsem dostal maso z kapra, moc jsem si pošmáknul. A hračky samozřejmě taky – nejvíc jsem se vyřádil s kostí na hraní. To víš, i na hodnýho Samíka Ježíšek myslel.“

„Pche, kdybys jen tušil, že dobrůtky, stejně jako tu hrací kost, máš ode mě, to by ses divil. Kdybys měl čekat na Ježíška, čekal bys ještě teď, prcku medovej,“ říká si Gizem, ale přece nezkazí svýmu nejmilejšímu psímu kamarádovi radost…

Po procházce si pak doma páníček dává kafíčko a ze psaní řádků na Gizeminy stránky ho vyruší ťukání na dveře. „Co zase chceš, potvůrko?“

Ve dveřích stojí Gizem, na zemi za ní vykuchaná hračka. „Hele, pošli Ježíškovi reklamaci, ty hračky nic nevydrží…“