„Ty se ke svým ratolestem chováš jako k cizím. Ba co hůř, nechováš se k nim nijak. Naprosto je ignoruješ, jako by vůbec nebyly.“
Gizem si však příliš z páníčkova hubování příliš nedělá: „No jo, však já jim napíšu, neboj. Po snídani, až se nabaštím, odpočinu si a slehne mi…“

„Jo, to znám – až ti slehne, budeš se vymlouvat, že jsi hladová a že bys potřebovala zase kus žvance,“ skočí čumině páník do jejích výmluv. „Žádná snídaně nebude, dokud holčandám nenapíšeš! A nemysli si, že to odflákneš jednou větou. Tady máš tužku, papíry a kopírák a koukej se dát do psaní.“

Gizem otráveně protočí panenky, ušklíbne se a celá znechucena tou šikanou dává se do psaní dopisu svým dcerunkám:

Moje mylí holčyčki. Taxem se konečně dostala k tomu abich vám napsala. To výte mám pořát spoustu práce a nevým kam dřýf skočyt.
Počasý se konečně umoudřylo. Dokonce y páňýček vitáhl zymňý pyškoťasi. Ti sou o kousek delšý neš leťný má je skoro ke kolenúm. To letňý vedro my nedělalo vúbec dobře. To sem odmýtala y na prochásku a mýsto toho sem trénovala anatolskí bjech. Vi holki moje ten sem vás aňy nestačyla naučyt jak richle ste my odešli do svjeta. Tak já vám visvjetlým co to je páč se vám to bude hoďyt. Ekzystuje yndyjánskej bjech. Ten možná znáte. To se střýdá bjech a chúze. Ale to je stil pro magori. Pro nás je ydeálňý bjech anatolskej. Ten spočývá ftom že sy najdete pokut možno někde ve sťýnu mýstečko s kterího máte dokonalej přehlet o celim okolý a ňyc vám neuteče. No a na tom mýstečku se pohodlně uvelebýte a ležýte dokut vás něco nevirušý. A to je anatolskej bjech.

Jynak se mám docela myzerně. Vaše babyčka s dědou sou na mně jako na člověka. No jasně že jako na člověka páč kdibi na mně bily jak na psa tak bi sem se mněla skvjele. No posuťte sami.

• ráno kdiš fstanu tak jen krátká procháska se samýkama a na ňý dostanu jen hrsťyčku pyškotú
• po prochásce obohá sňýdaňka s troškou besobylnejch granulek
• po sňýdaňce jedno ubohí kachňý kolečko jako dvojčyčku takovej malylynkej pamlsek
• k objedu zase trošyčka granulek
• po obýtku jako dvojčyčku zase pamlskoví kachňý kolečko
• někdi otpoledne deme na prochásku
• večer pak zase ti granulki
• po granulkách jako dvojčyčku čtvrt kylečka kravyčki
• po kravyčce ještě jako trojčyčku kachňý kolečko nebo jynou takovou drobnústku.

Musýte uznat že takovej žyvot neňý ňyc moc. A to mně ještě na prochásce furt buzerujou. A zaťýmco voňy sy na prochásce v lese natrhaj houbi a ňykdo jym ftom nebráňý tak mě na prochásce natrhat sy kočyčki nedovolej. No je to ňáká spravedlnost? Neňý.

Doufám že vi se máte lýp prdelki moje. Jak to tak po sobje čtu tak mislým že sem napsala dostatečně dlouhej a krásnej dopys abich konečně dostala sňýdaňku taxe sváma loučým a posýlám mylyjón zubynek.
Vaše máma gyzem.

„Tak hele, tady to je, dát do do ofrankovanejch obálek už zvládneš sám, a co s tím, to už taky budeš vědět. Můžeš tam přidat i nějaký moje fotky. A teď už nakul snídani, mám ještě plno práce, musím si přepočítat zájemce, kteří chtějí knížku o mně. A nezapomeň napsat, že šance objednat si ji na mým mailu, tedy gizemin@email.cz, je pouze do 30. září, potom to uzavřu…“