„Buď blahoslaven, ó ty mocný, jenž nám dáváš pocit volnosti a radosti z pohybu,“ v duchu promlouval při ranní procházce Gizemin páníček. Celý příspěvek →

Je podvečer a panička s Gizeminou „ségrou“ oblékají čuminu do obojku, berou vodítko a vyrážejí na procházku. Bodejť by ne, Gizem dnes ještě na procházce nebyla a páníčci se bojí, aby zase nepsala stížnosti Martě… Celý příspěvek →

Je středa, krátce před dvanáctou hodinou a Gizem už je nedočkavá. Každou první středu v měsíci  netrpělivě očekává pravidelnou hodinu (resp. minutu) zpěvu. Stojí, naslouchá, zda neuslyší doprovod, aby povolila otěže svému talentu – a už je to tady. Teskný tón nasytí okolí, čumina se chytne  a krásným altem pěje tak procítěně, že nejedno oko nezůstane suché…

„Představ si, Samíku, jací na mě jsou: aby se se mnou nemuseli dělit o bábovku, nacpali do ní plno kakaa. No řekni, nejsou to škoti?“ postěžovala si tuhle Gizem svému kamarádovi. Celý příspěvek →